V té době koupil pradědeček Kasl na tomto místě statek obehnaný  poli. Na polích zakrátko vybudoval továrnu na acetylenové osvětlení a stavební a ornamentální klempířství. Firma Kasl prosperovala a pradědeček ji v roce 1918 předal svému zeťovi Josefu Mathauserovi. A protože jde o rodinný podnik, Josef jej po válce svěřil svému synovi Eugenovi. A pak přišel únor 1948. Firma byla znárodněna, Eugen poslán do tábora nucených prací a s rodinnou klempírnou byl konec. Ale ne tak docela.

Rodinný podnik je rodinný podnik. A Eugen měl syna. Pavla. Tomu už okolnosti nedovolily pokračovat v rodinném řemesle. A pak přišel rok 1990 a ten zase všechno obrátil vzhůru nohama.

Restituce vrátila klempírnu zpátky tam, kam patří – do rodiny. Prázdnou, opuštěnou, zdevastovanou. A protože tradice by neměla zaniknout, je teď na nás ji znovu oživit. Klempířské stroje a vybavení jsme nahradili kuchyňským, tovární shon vystřídala všudypřítomná pohoda a našimi produkty už nejsou acetylenové lampy, ale to nejlepší z české kuchyně.

Jsme rádi, že to všechno takhle dopadlo a byli bychom rádi, kdyby se vám u nás líbilo. A kdyby vám chutnalo. A kdybyste přišli zas.

S úctou rodina Mathauserova